Překlad: Martin Hilský, Lubomír Feldek
Úprava a režie: Vladimír Strnisko
Kostýmy: Jan Skalický
Scéna: Ján Zavarský
Hrají: Baptista - Marián Zednikovič / Stano Dančiak, Katarína - Anka Javorková, Bianca - Diana Mórová, Vincentio - Jan Přeučil / Rudolf Jelínek, Lucentio - Kamil Halbich, Petruchio - Ondřej Pavelka / Martin Dejdar, Gremio - Miroslav Moravec / Petr Pelzer, Hortensio - Tomáš Pavelka / Pavel Skřípal, Tranio - Ivan Rezáč / René Přibil, Biondello - Martin Sitta, Grumio - Michal Dlouhý / Zdeněk Mahdal, Curzio - Matěj Hádek / Jiří Trnka, Pedant - Jiří Čapka/ Zdeněk Žák, Vdova - Jitka Foltýnová, bicí nástroje - Michal Lang.
Zkrocení zlé ženy je jednou z nejranějších, ale také nejhranějších komedií. William Shakespeare ji napsal pravděpodobně v letech 1593 - 4. Základem je lidová fraška o odvěkém nepřátelstvi mezi mužem a ženou, vycházejicí ze středověkých misogynských názorů. Autor obohatil a zjemnil hlavni děj ještě zápletkou o Kateřinině mladši sestře Blance a jejich nápadnících, načerpanou z Ariostovy komedie. Tím vnesl do lidové frašky motivy a atmosféru italské humanistické komedie a zároveň podtrhl živelnou upřímnost a ryzost "zlé" Kateřiny proti "líbezné", ale ve skutečnosti podšité Blance. Vytvořil tak v celé hře a hlavně v obou hlavních milencích Kateřině a Petrucciovi, postavy tak renesančně plnokrevné, které nepřímo, ale působivě převracejí starou poučku o večné mužské převaze nad ženou. Kateřina celým svým charakterem dokazuje, že je Petrucciovi úplně rovnocenná, takže jeji konečná básnická oslava nadřazenosti mužů vyznívá jako její triumf nad nejnadnesenějšími proklamacemi o podřazenosti a povinnosti slabého pohlaví a prokazuje sílu své lásky i své shovívavosti k mužským slabostem.
Komedie hravá i dravá
Krotit vzpurné a neposlušné ženy patřilo k oblíbeným obřadům renesanční doby. Manžel byl podle tehdejších představ pán a vladař své ženy, a jestliže mu žena v čemkoli kladla odpor, porušovala tím řád přírody i řád Boží. William Shakespeare napsal na toto téma jednu ze svých nejranějších a nejpopulárnějších her komedií a nazval ji Zkrocení zlé ženy. Shakespearův krotitel se jmenuje Petruchio a v průběhu hry se snaží zkrotit vzpurnou ženu Kateřinu. Ale Shakespearova komedie by nepřežila do dnešní doby, kdyby byla pouhou dramatizací renesanční představy o mužské nadvládě nad ženou. Shakespearova Kateřina je rovnocennou partnerkou Petruchia. Vyrovná se mu především jazykovým vtipem a Petruchio ji nikdy nepřinutí (a zřejme ani nechce přinutit) k pokornému mlčení. Kateřina mluví na konci hry jinak než na jejím zacátku, ale významné je, že má poslední slovo. A jaké je to slovo! V němém úžasu ho vyslechnou nejen ostatní manželé a manželky Shakespearovy hry, ale i Petruchio sám. A tak i dnešní divák odchází z dobrého představení Zkrocení zlé ženy s pocitem, že neshlédl jenom hrubozrnnou frašku, ale hravou a dravou Shakespearovu komedii, která již svou řečovou energií dokáže narušit tradiční stereotyp mužské a ženské role.
Martin Hilský
Premiéra
v Praze 1. července 2000
Terminy:
2.-29.7., 4.-5.8., 29.8. - 9.9.2000