Olomoucké Moravské divadlo s tandemem uměleckého šéfa Petra Gábora a dramaturgyně Věry Maškové polehoučku vybředává z někdejší umělecké krize. Spokojenější jsou vysokoškoláci, kteří by mohli tvořit základ publika, brblají dnes spíš milovníci operet, kteří postrádají ve "svém" divadle víc "komedií". A tak jim umělecký soubor jednu naservíroval. Jestli ke spokojenosti měšťanského návštěvníka, ovšem nevím, protože Komedie masopustu čili Ať si to každý přebere, jak chce v nastudování Jana Kačera má do prvoplánovosti naštěstí velmi daleko.
Nevím, čím to je, ale aby někteří tvůrci připomněli, jak dobrými jsou například režiséry, musí se nejprve vzdálit Zlaté kapličce, která je zakletá jak pyšná princezna. Konkrétněji? Miroslav Krobot teprve v Dejvickém divadle, a naposledy v Oblomovovi, našel sebe sama z časů jedinečného Roku na vsi. Ivan Rajmont se rozvzpomněl na vlastní strhující režie až v jarním Faustovi v Klicperově divadle. A Jan Kačer stvrdil vlastní kvality nejprve v Českých Budějovicích a v Liberci Rackem a nyní v Olomouci Komedií masopustu.

Na první pohled nevymyslel nic nového. Jeho režie Komedie masopustu, většinou hrané jako Večer tříkrálový s nimiž se zrovna po duchu českých dramaturgických lavin roztrhl pytel jako dříve s Mistrovými Zkroceními zlých žen. Sny nocí svatojánských, s Hamlety, Leary, Macbethy, Romey a Juliemi, ano, málem i s pozapomenutou Marné lásky snahou - zůstala věrná kačerovské tradici. Režisér ponechal prostor Shakespearovu slovu, tentokrát, v překladu Aloise Bejblíka. Dal vyniknout charakterům i stále naléhavě aktuální Malvoliově pohrůžce, že se vrátí a všem ještě ukáže.
Po moci prahnoucího, úlisného, nesoudného, šplhavého, nečistého Malvolia se nám zželí až při jeho ponížení, ale on - nenapravitelný - adresuje svoji konečnou pohrůžku i nám, kteří při Komedii masopustu, každý po svém - projevíme účast a cit, neboť každé ponížení - i Malvoliovo - je nám přece proti srsti.
V žádné jiné komedii, myslím si, nevytvořil Shakespeare tak bohatý vějíř lidských povah a typů. Kačer to všechno servíruje divákovi na první pohled v tradičním hávu, vlastně doslova. Kostýmy Jany Brožkové vycházejí z renesančního tvarosloví, s mírnou nadsázkou realisticky působí i scéna Luboše Hrůzy. Naprosto identicky ke smyslu masopustních taškařic, dvorních ceremonií i s ozvuky velkých sborů nebo madrigalů, ale i popěvků 16. století je komponována scénická hudba Petra Skoumala. Takže nakonec je dojem z inscenace velmi koncizní.

Kačer ve svých inscenacích ponechává velký prostor hercům. Režisér dokonale využil příležitosti, že mezi Brnem a Olomoucí pendluje herecky nadějná, přímo jedno vaječně sesterská dvojice - Lenka a Kamila Kalousovy. První působí přímo v Moravském divadle, druhá v brněnském Divadle 7 a půl. Musím se přiznat, že na všech dosavadních nastudováních tohoto Shakespearova povedeného kusu mi poněkud vadila natvrdlost postav, jinak třeba i oduševněle vznešených, když na první pohled od sebe nerozeznávají Sebastiana a Violu, hrané často bez jakékoliv sourozenecké zdvojenosti, alespoň stylizované. Kačer mi natvrdlost vrátil, neboť rozeznat od sebe Lenku a Kamilu na jevišti zkrátka možné není, podobně jsem si kdysi pletl Na provázku sestry Kastlenky (Ivana Hloužková, Hana Vaňková), jenže tehdy nastudovat s nimi Komedii masopustu nenapadlo ani Petra Scherhaufera. Kalousovny hrají jako z partesu a všechny postavy kolem nich rázem získaly skutečnou ušlechtilost a vznešenost, neboť každý divák si Sebastiana a Violu plete s nimi.
Není to jediná herecká deviza Kačerovy Komedie masopustu. Stejnými jsou Evellyn Čapková-Pacoláková (Viola), Vladimíra Včelná (Dívka) nebo Ivana Plíhalová (hubatá Marie). A což teprve vejlupek vší zloby, ziskuchtivosti a touhy po moci Malvolio v podání Adriana Jastrabana nebo Říha Miroslava Hrušky či Choděra Dušana Urbana! Soubor Moravského divadla je právě pro tuto komedii mimořádně disponovaný, neboť má i svého Orsina (Petr Franěk) nebo kapitána Antonia (Mikuláš Pánek), šaška,
v tomto případě klauna Masopusta (Josef Bartoň)...
Cesta vzhůru v Moravském divadle pokračuje. Je dobré, že se v Olomouci sešli i s Janem Kačerem, jehož Komedie masopustu je jadrná i nabádavá, lehounká i ve správnou chvíli zvážnělá.

Divadelní noviny 30. říjen 2001
Jiří P. Kříž

Překlad: Alois Bejblík
Režie: Jan Kačer
Dramaturgie: Věra Mašková
Scéna: Luboš Hrůza
Kostýmy: Jana Břežková
Hudba: Petr Skoumal
Pohybová spolupráce: Daniel Wiesner

Osoby a obsazení:
Orsino, kníže v Ilýrii Petr Franěk
Sebastian, bratr Violy Kamila Kalousová j.h.
Antonio, kapitán Mikuláš Pánek
Kapitán, přítel Violy Václav Bahník
Valentin Jan Plouhar
Kurio Josef Pejchal
Tobiáš Říha Miroslav Hruška
Chrudoš Choděra Dušan Urban
Malvolio, správce domu paní Olivie: Adrian Jastraban
Masopust, klaun Josef Bartoň
Fabian, od dvora paní Olivie, kněz Jakub Stich
Olivie Evellyn Čapková Pacoláková
Viola Lenka Kalousová
Marie Ivana Plíhalová
Dívka Vladimíra Včelná
Externí spolupráce Marie Havlová, Alena Benýšková,
Eva Fischerová, Jitka Kolářová